Společný projekt studentů Gymnázia Jana Palacha Mělník a Městské knihovny. Níže nově prezentujeme vrstevnické recenze studentů GJP, které vznikly v rámci společného projektu Ponoř se do knihy. Jeho prostřednictvím si studenti osvojují principy kritického čtení a psaní.
Studenti se setkávali každý lichý týden v průběhu šesti měsíců v mělnické knihovně. Pod vedením literární teoretičky Martiny Blažekové a pedagožky Renaty Špačkové četli současnou literaturu, do které se společně snažili ponořit metodou hlubšího čtení, které zohledňuje formální i obsahové parametry textu, jazyk, přesah do jiných uměleckých druhů apod. V návaznosti na to psali studenti vrstevnické recenze. Široké věkové rozpětí zaručilo vznik kritických textů pro mladší, ale i starší a náročnější publikum.

Justina Uxová (studentka kvinty)
Deník šílenství, konec alkoholičky
SAFORKOVÁ, Veronika. Deník šílenství: konec alkoholičky. Praha: Dobrovský, 2021. ISBN 978-80-277-0273-2.
Kniha vypráví příběh mladé ženy, Veroniky Saforkové, která dlouhých deset let sváděla boj s alkoholem a sama se sebou. Zlomový bod v jejím životě nastal až při neúspěšném pokusu o sebevraždu, kdy poté nastoupila na protialkoholické léčení. Nyní úspěšně abstinuje. Rozhodla se svůj příběh sdílet a pomoci těm, kteří si procházejí stejnými problémy. Kromě aktivity na sociálních sítích se rozhodla o svém boji a cestě za lepším životem napsat knížku.
Hned na začátku autorka šokuje popisem pokusu o sebevraždu, převozu do nemocnice a následného pobytu na záchytce. Přestože se jedná o zlomový bod jak v knížce, tak v životě autorky, vyprávění je povrchní a velice stručné. Tuto část příběhu, jak sama poznamenala, začala autorka psát již během své léčby v nemocnici. Krátký časový odstup zřejmě způsobil, že se tato důležitá pasáž v příběhu ztrácí na úkor jiných, méně zajímavých dějových linií.
Události, které následovaly po propuštění z nemocnice, jsou popsané rozsáhle a do hloubky, přestože se z velké části jedná o informace pro děj nepodstatné. Opakovaly se zde dlouhé pasáže s poučením, které knize zbytečně přidávaly na rozsahu.
Avšak máme tu i zlatou střední cestu. Autorce se povedlo poměrně přesně zachytit a přiblížit každodenní život pacienta na protialkoholním oddělení i jak léčbu ovlivnila současná pandemie. 
Kromě nástrah, které číhají na cestě za abstinencí, se v knížce nachází i dějová linka o autorčině vztahu a útrapách s ním spojených. Zápletka o úspěšném americkém podnikateli a pacientce v protialkoholní léčebně, kteří se do sebe zamilují přes zprávy, je nevěrohodná a zcela nepravděpodobná. Na věrohodnosti také ubírá zachování anonymity přítele pod pseudonymem „pan M”. Již od začátku celý vztah působí nastrčeně a jako představa autorky o ideální milostné zápletce.
Přestože chápu nutkání autorky svůj příběh sdílet a šířit povědomí o problému s alkoholem u žen, musím říci, že představa o napsání dobré knihy bez zkušeností a bez pomoci osoby znalé je naivní. Zároveň je nedostatečná práce redaktorky, poměrně často se v knize objevují překlepy.
Během čtení jsem několikrát knížku odložila a často jsem přeskakovala celé odstavce až stránky, aniž by mi něco uniklo. Knihu bych celkově hodnotila spíše negativně.

Viktorie Šohajová (studentka oktávy)
Peníze od Hitlera – bolestivý příběh mučednice?
DENEMARKOVÁ, Radka. Peníze od Hitlera: (letní mozaika). Brno: Host, 2006. ISBN 80-7294-185-2.
Radka Denemarková ve své Magnesií Literou oceněné beletristické druhotině Peníze od Hitlera popisuje strasti německo-česko-židovské ženy, která se po skončení druhé světové války snaží začlenit zpět do společnosti. Její boj o normální život a uctění památky jejích rodičů, zabitých v koncentračním táboře, je však neustále podkopáván nepochopením a ignorancí jejího okolí.
K smrti vyčerpaná, ani ne osmnáctiletá Gita Lauschmannová jako jediná přeživší z rodiny přichází zpět z koncentračního tábora do rodných Puklic a nese si s sebou naději, že se konečně vrátí domů. Ostatní pukličtí obyvatelé jí však kvůli německému původu opovrhují a Gita musí z vesnice utéct. Nepochopení a odpor okolí ji provází v celém příběhu, ona se však nevzdává a urputně se probíjí světem dál. Na sklonku života chce očistit jméno své rodiny a na její počest vystavět v rodných Puklicích pomník. Zde se však vše začne hroutit, staré rány se otevírají a obyvatelé vesnice se ke Gitě staví s odmítavým odporem.
Kompozice knihy přehledně rozdělující příběh do šesti částí nazvaných Návraty není nikterak náhodná; téma snahy o navrácení se do společnosti, do již neexistující rodiny či do Gitina dětství před válkou je patrné v celém románu. Jednotlivé příběhy jsou jakýmisi polámanými kachličkami poskládanými do mozaiky, která se sice na první pohled zdá roztříštěná, ale v konečném důsledku tvoří působivý celek.
Román vyniká především inovativním použitím jazyka, s nímž si Denemarková neotřele hraje, aby co nejautentičtěji vystihla charakter scény či pocitů člověka. Návrat první, odehrávající se o 60 let dříve než zbytek knihy, má jazykově zcela jiný charakter než druhá část díla. Přítomné jsou snivé až psychedelické popisy pocitů mladé Gity plné bravurně použitých jazykových prostředků. Tyto výjevy zachycují převážně intenzivní, zmatené a trýznivé emoce, jež osamocená, traumatizovaná dívka zažívá bezprostředně po skončení války. V druhé části knihy je takových pasáží už mnohem méně, čímž autorka zdůrazňuje časový rozdíl a psychické dozrání hlavní protagonistky. Odlišnost druhé části se neprojevuje pouze v méně poetickém a popisnějším jazyce, ale i v obsahu – kapitoly mají více děje a jsou protkané četnými vzpomínkami. Příběh je navíc vyprávěn z pohledu více charakterů, které jsou tak uvěřitelně a plasticky vykresleny, že čtenáři občas připadá, jako by je vlastně znal. Obdivuhodná přirozenost, s jakou Denemarková popisuje jednotlivé postavy, události a vzpomínky, pomáhá čtenáři naplno se ponořit do díla a prožívat příběh s nimi.
Zdánlivá roztříštěnost a nepřehlednost knihy, která je patrná hlavně u snových popisů často volně se prolínajících do popisované reality, by mohla začátečníkovi místy ztěžovat čtení, avšak zkušený a pozorný čtenář (jemuž je dílo primárně určeno) jistě nebude mít potíže a bez problémů si vychutná každičké ze slov, jež Denemarková rozvážně klade za sebe, a bude hltat místy tak krutý příběh až do konce. Konce, s jehož přečtením se čtenáři pravděpodobně pod rukama sesype celá pečlivě poskládaná mozaika. Radce Denemarkové se v románu Peníze od Hitlera bravurně povedlo, místy provokativně, čtenáři úspěšně přiblížit problematiku odsunu Němců a doživotního traumatu člověka zasaženého holocaustem.

Pavel Peroutka (student septimy)
Kniha bez (v)rubu?
HARTL, Patrik. Okamžiky štěstí. 2. vydání. V Praze: Bourdon, 2018. ISBN 978-80-905173-8-7.
Téměř každý jistě někdy četl knihu, ze které nebyl ani nadšený, ani zklamaný. Prostě ji přečetl a nevadilo mu to, ale už nemá nutkání se za ní dále ohlížet, sbohem a šáteček. Vtom si čtenář uvědomí, že ačkoliv příběh zdánlivě končí, je teprve v půli cesty – když knihu otočí, příběh začíná nanovo. Ten samý příběh.
Okamžiky štěstí, takový název nese třetí kniha Patrika Hartla. Její přečtení však okamžik rozhodně nezabere, má všehovšudy přes 500 stran. Je to dvojromán, začíná tedy na obou stranách knihy, které se setkávají uprostřed. Vypráví o propletených životních peripetiích sourozenců Jáchyma a Veroniky, každý čtenáře provede jednou polovinou knihy. Ti ve svých bláznivých životech, o které se už od dospívání kvůli tragédii musí postarat sami, zažívají skutečně neskutečné okamžiky štěstí, následovány snad ještě neskutečnějšími okamžiky smůly.
To, čím si postavy procházejí, co si vlastní hloupostí způsobují, a hlavně s jakými náhodami se setkávají, je opravdu velmi nereálné, a jak již bylo naznačeno, v ději se střídají extrémní události tak, aby postava nebyla příliš dlouho šťastná či smutná a na mizině. Ale zajímají člověka vůbec postavy tohoto díla? Ty vedlejší jsou téměř všechny velmi ploché nebo dočasné. A samotní dva protagonisté jsou pro čtenáře spíše jen průvodci, kteří mu zprostředkují svá dobrodružství. Možná trochu podobně, jako je tomu například u Harryho Pottera, skrze jehož poněkud plochou a flexibilní postavu vnímáme fantastický svět kolem něj. 
Kniha je nepopiratelně čtivá, psaná poměrně jednoduchým jazykem podobně jako předchozí Hartlovy romány a má svižné tempo, možná až příliš svižné. Nikdo se tedy nebude nudit, nikomu pravděpodobně nebude dělat problém přelouskat polovinu knihy, nehledě na to, kterou začne (i když jednoduchost se občas váže s předvídatelností děje nebo vztahů mezi postavami).
Po otočení knihy čtenář ovšem stane před druhým úhlem pohledu, který vypráví z podstatné části stejný příběh a sem tam jen vyplňuje mezery důmyslně nastražené v životě druhé postavy – v jejím příběhu nejsou tyto informace třeba, ale čtenáře zajímají a ví, kde je najít, čte tedy dál. Jinak ale druhá strana nenabízí dostatečnou satisfakci za duplicitní informace. Atrakce v podobě oboustranné knihy sice přitáhne čtenáře, ale bylo by komfortnější sloučit oba pohledy v jednom románu, který by mohl mít o pár stránek méně.
Jedna polovina knihy je velmi úsměvně zakončena lehce skrytou, ale zato téměř učebnicově provedenou starověkou formou deus ex machina. Je možné, že sám autor se v příběhu zamotal natolik, že k efektnímu zakončení musel sáhnout po této metodě. Lze to také považovat za náznak toho, že nechce, aby někdo v jeho knize hledal něco jiného než odreagování a pohled na lidský život skrze kaleidoskop.

Anna Krejčí (studentka sekundy)
Petra Hůlová: Liščí oči
HŮLOVÁ, Petra. Liščí oči. Ilustroval NIKKARIN. Praha: Argo, 2021. ISBN 978-80-257-3595-4.
Kniha Liščí oči od autorky Petry Hůlové je novinka na českém knižním trhu. Kniha zaujme pestrobarevnou obálkou i zajímavým názvem. Vše to začne jednou, když se v koupelně dvou sourozenců, Edy a Zuzky, objeví liška. Když na ni děti políčí granule, další ráno už v misce nic není. V koupelně se ale objeví záhadná díra. Sourozenci se ji rozhodnou prozkoumat. Když do ní skočí, zjistí, že je to vchod do tunelu. Poté, co dojdou na konec, svět se nepodobá tomu současnému… JE SRPEN 1968!!! Společně musí nejen zachránit dědečka, který byl zastřelen na barikádách, ale i celé Československo. Kniha je doprovázena černobílými ilustracemi, ale příběh obrázky dobarvuje. V knize se střídá vyprávění obou hrdinů (Edy a Zuzky) jakožto samostatných postav. Někdy bylo střídání mezi nimi poněkud nepřehledné, protože obě části jsou skoro stejné, což někdy působí až nudně. Myslím si, že tento problém by vyřešilo půjčit „vypravěčské žezlo“ například postavě dědy. Rozhovory Edy a Zuzky, například s postavou Alexandra Dubčeka, nepůsobí ani na fantasy román reálně nebo uvěřitelně. Ale například tísnivou moskevskou atmosféru vystihla Hůlová výborně. Většina knihy byla napínavá, což nebývá pravidlem. Líbily se mi části z života sourozenců, jež působily reálně a přirozeně asi i díky názorům, které prozrazují jejich rodiče, což vytváří efekt mnohovrstevnatých postav. Knihu bych doporučila všem, kteří by se chtěli dozvědět něco o zákulisí okupace, a hlavně lidem, kteří mají rádi dobrodružství.

Berenika Smíšková (studentka sekundy)
Hrdinky – příběhy významných českých žen
FUČÍKOVÁ, Renáta a Kateřina TUČKOVÁ. Hrdinky: příběhy významných českých žen. Praha: Euromedia Group, 2020. Universum (Euromedia Group). ISBN 978-80-242-6888-0.
Kniha Hrdinky od Renáty Fučíkové, Kateřiny Tučkové, Lenky Křížové a Anny Musilové se snaží zaplnit prázdné místo v české populárně naučné literatuře věnující se významným osobnostem. Dosud se v literatuře objevovaly pouze významné ženy, ale běžně nejsou zpracovány příběhy prostých žen. Velkým přínosem knihy je tedy především seznámení čtenáře s osudy hrdinek, které vykonaly něco „velkého“, co ale není běžně společností oslavováno. Některé z nich zachránily Židy, neudaly sousedy při čarodějnickém procesu či šly za svým snem, což nebylo vždy úplně jednoduché. V knize se dobře orientuje, protože je řazena podle historických období a na začátku každé části je shrnutí a přehledná časová osa, proto je vhodná i pro čtenáře, kteří nevynikají v historii. Celkem je v knize přibližně 60 medailonků žen, jež jsou psány velmi čtivým způsobem a vyzdvihují i zajímavosti z osobního života. Všechny čtyři autorky používají podobný styl, kde vedle sebe staví faktografické informace, prokládané přímou řečí, a představu autorek, jak se ženy cítily a jak přemýšlely. Nejedná se tedy v žádném případě o suchý encyklopedický přehled. Knihu ozvláštňují i originální ilustrace, které namalovali studenti umělecké školy, ke každému příběhu jiný ilustrátor. Tím, že je kniha doplněná slovníčkem důležitých výrazů, je vhodná i pro mladší čtenáře. Knihu bych vřele doporučila všem, protože je velmi inspirující. Hodí se pro práci v dějepise a literatuře.

Lukáš Zákora (student sekundy)
Bestie z buckinghamského paláce
WALLIAMS, David. Bestie z Buckinghamského paláce. Ilustroval Tony ROSS, přeložila Veronika VOLHEJNOVÁ. Praha: Argo, 2021. ISBN 978-80-257-3484-1.
David Walliams napsal své první fantasy jak pro děti, tak i pro mládež. Autor si vyhrál s textem, s velikostí i stylem písma, aby kniha byla zajímavější a upoutala čtenáře, zároveň je takto emočně působivější. Tvůrčím způsobem pracoval s citoslovci, která svým grafickým ztvárněním dodávají poutavému textu netradiční dynamickou podobu. Napínavá kniha je plná dobrodružství a překvapivých akcí. Setkáte se zde také s nádhernými ilustracemi od Tonyho Rosse, které zobrazují popisované situace a emoce hlavního hrdiny. Knížka má 464 stran, u nichž se nebudete nudit. Hodí se ke čtení před spaním, když nemáte co dělat, k vyplnění volného času nebo jako školní projekt. Velmi dobře se čte díky obsahu, textu a citoslovcím, které se navzájem doplňují.
Příběh pojednává o tom, jak bude Země vypadat, když se k ní budeme chovat ošklivě. Děj se odehrává v budoucnosti v roce 2120. Velká Británie už neviděla 50 let světlo. Mladý chorý princ Alfréd bude muset ze sebe vydat hodně námahy, aby zachránil svět před ovládnutím Lordem Protektorem. Je to klasické téma boje dobra se zlem.
Knihu doporučuji všem, ale především dětem, mládeži a těm, kteří mají rádi zábavné a dobrodružné příběhy. Dle mého názoru je Bestie z Buckinghamského paláce velmi kvalitní četba.

Karolína Krejčí (studentka sekundy)
Bestie z buckinghamského paláce
WALLIAMS, David. Bestie z Buckinghamského paláce. Ilustroval Tony ROSS, přeložila Veronika VOLHEJNOVÁ. Praha: Argo, 2021. ISBN 978-80-257-3484-1.
David Walliams napsal novou knihu. Jedná se o jeho první fantasy. Knihu jsem si vybrala hlavně proto, že už autora znám a jeho předešlé knihy mě vždy zaujaly. Jako obvykle je kniha ilustrována Tonym Rossem. Příběh se odehrává v Británii v roce 2120. Malý princ Alfréd se snaží zachránit zemi před strašlivým protivníkem. Jeho matka je odvezena do vězení v Toweru a otec je příliš skleslý a unavený, než aby bojoval se zlem. Vše tedy zůstalo na Alfrédovi. Celkově se mi kniha líbila, ale při hlubším zamyšlení mi tam některé věci k sobě nepasovaly. Nejspíš toho bylo moc — mytické bytosti, apokalypsou zničený Londýn, do toho lasery střílející roboti a hodně umírání. V některých pasážích knihy jsem se i špatně orientovala, protože text byl někdy chaotický, nevěděla jsem, kdo zrovna mluví. V textu jsou hojně užívána citoslovce, je psaný různým fontem a velikostmi písma, čímž připomíná komiks. Kniha je originální a zábavná. Doporučila bych ji dětem, které mají rády fantasy a komiksy.

Výsledek společné práce knihovny a GJP Mělník