Beseda je zaměřena na jedinečné pamětihodnosti země, život místních obyvatel a vyprávění zážitků z cestování na vlastní pěst. Součástí přednášky jsou ukázky rytmické arabské hudby.

Mgr. Libor Drahoňovský:

"V červenci a srpnu roku 2010 jsem autostopem procestoval Sýrii, zemi s bohatou historií a spoustou pamětihodností. Přestože většinu její rozlohy zaujímají vyprahlé pustiny, je zde mnohé k vidění. Například působivé rozvaliny starověkého města Palmýry, která byla ve 3. století našeho letopočtu centrem království mocné vládkyně Zenobie, dále několik mohutných hradů z dob působení křižáků, ze kterých je beze sporu nejmonumentálnější Krak de Chavalier. Jeho vyobrazení jsem obdivoval už jako malý kluk v knížkách o historii. Spatřit tento hrad bylo mým mnohaletým snem. Damašek mne zaujal rozsáhlým komplexem budov Umajjovské mešity a úzkými uličkami starého města. Druhé největší město Sýrie Aleppo se pyšní působivou pevností a četnými mešitami. Město Bosra si uchovalo dosud obydlenou starověkou část a římský amfiteátr. V Sýrii vzniklo několik jedinečných monastýrů. Klášter Mar Musá je zasazen do vyprahlé pustiny. Klášter v Malule se nalézá v oblasti, kde se ještě dnes hovoří aramejštinou, jazykem kterým mluvil Ježíš Kristus. Nádherné jsou žulové rozvaliny bývalého poutního místa Mar Samán, kde na sloupu s malou plošinkou na vrcholu strávil zbytek svého života světec Simeon Stylités.

Severem země protéká řeka Eufrat, jejíž tyrkysově modré vody zavlažují z velké části bavlníková a obilná pole. Zdejší zapomenuté rozvaliny města Rusafy i pevnosti Halábije jsou místa, jež se rozhodně vyplatí navštívit.

Tento výčet pamětihodností se týká pouze zlomku z obrovského kulturního dědictví. Žel právě mnohé pamětihodnosti Sýrie byly během současného několikaletého konfliktu zničeny nebo silně poškozeny. Mnohé z toho, co ukazuji během promítání na fotografiích, již vzalo za své.

Z putování po Sýrii vzpomínám nejen na architekturu různých dob, ale také, a to především, na setkání s přívětivými a pohostinnými lidmi. Kromě toho jsem při stopování nemusel nikde dlouho čekat a nejednou se mi dostalo pozvání na nocleh, čímž jsem mohl poznat více ze života místních obyvatel. Letní období sice přineslo několik dní s teplotou nad 45 stupňů Celsia, na druhou stranu byla všude hojnost ovoce. S oblibou jsem sbíral plně vyzrálé fíky, které jsem roztíral na pečivo. Chutí se tomu nevyrovnaly ani ty nejlepší marmelády, které jsem kdy v životě jedl.

Sýrie patří k mým nejoblíbenějším zemím. O to více mne mrzí zprávy o současných nepokojích a politickém vývoji. Již ale přestávám věřit a doufat, že se se situace v budoucnu opět uklidní."