Podívejte se na ukázku: "zde":https://www.youtube.com/watch?v=gm7i5r5yfHY

Za jeden z nejtypičtějších rysů postmoderních děl je označovaná mnohovrstevnost. Podíváme-li se na Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách, můžeme říci, že tato podmínka je splněna téměř stoprocentně. Každý divák, ať už s jakýmkoli vkusem, intelektuální či kulturní preferencí, politickou či sexuální orientací nebo jakýmikoli jinými nároky si v inscenaci najde to své. Podobně je to s humorem. Jeho spektrum zažíná někde u přímočarých vulgárních a sexuálních narážek a končí až u interkontextuálních intelektuálních, uměleckých, ale i historických parafrází. Taktéž divák toužící po hloubce a tématech k zamyšlení si zde přijde na své.

Příkladem za všechny budiž scéna, kdy je nastíněn úděl herce mající v popisu práce pobavit diváka, aniž sám jakékoli veselí pociťuje. Toto je jedinečným příkladem mnohovrstevnosti inscenace. Divák poslouchá vážný existencionalistický monolog pronášený místo očekávaného shrnutí Shakespearových komedií hercem vybaveným velkým nosem a barevnými rozměrnými hranatými brýlemi. Monologu přikyvuje další z herců, jenž má na hlavě plyšové cinkající parůžky. Divák se směje od začátku do konce, zároveň si ale uvědomuje vážnost pronášeného a dále i manipulaci na něm aplikovanou – vždyť se zde mluví o tom, jak je třeba diváka rozesmát. Takovýchto scén je ve hře plno. Nejenom že zde tedy nalézáme mnoho různých rovin, ale poměrně často se stává, že se tyto roviny zacyklí.

V hlavních rolích:

Miroslav Táborský, Jan Vondráček, Martin Matejka

Autoři:

Jess Borgeson, Adam Long, Daniel Singer

Překlad:

Jiří Josek

Režie:

Jan Borna a kolektiv